Omiš - Duće
Názor CK: města Omiš a Duće tvoří společně jedno velké vyhlášené letovisko s množstvím restaurací a večerní zábavou.
Vybavení: promenáda, tržnice, restaurace, bary, kavárny, cukrárny, obchody, směnárny, půjčování člunů, organizovaný rybolov.
Stravování: vlastní.
Pláž: Pláže v Omiši jsou většinou součástí kempů. Nejširší písečné pláže jsou v části Duće. Pro snadný přístup na pláže jsou pro pěší vybudovány podchody pod magistrálou.
Sport: rafting na řece Cetina, tenisové kurty, horolezectví.
Výlety: z Omiše je možné podniknout lodní výlety na ostrov Brač a také údolím proti proudu řeky Cetiny k výletnímu místu Radmanovy Mlinice. Zajímavými turistickými místy je tvrz Mirabella (15 minut pěšky z historického centra) a hrad Fortica na nejbližším vrcholu pohoří Dinara.
Omiš
Kulturně-historický průvodce
Město Omiš leží v ústí řeky Cetiny. Výhodná poloha umožnila v minulosti obranu a dnes je jedinečná zajímavost na chorvatském pobřeží. Horský masiv, který je vysoký až 250 m chrání město ze severní strany, blízkost moře ho spojuje se světem a řeka Cetina je jediná cesta do zázemí na území od řeky Jadro do Vrulje.
Onomastici říkají, že název řeky Cetiny pochází z frigijského slova Zetna, což znamená brána. Protože se ústí Cetiny podobalo monumentální bráně, název horního toku Cetiny se spojuje s řeckým slovem hippos, což znamená kůň. Velká část řeky je rychlá, poskakuje jako kůň (má mnoho vodopádů) a není splavná, takže se v římské době nazývala Hippus.
Historické centrum je umístěno na východním břehu řeky. V antické době se sídliště nacházelo pravděpodobně severněji než dnešní, v osadě Baučići.
Předpokládá se, že jméno města pochází ze slovanského slova Holm/ Hum, což je překlad ilyrsko-řeckého slova Onaion/Onéon a znamená chlum, kopec, vršek, osada na kopci. Nebo je Oneum nazván podle řeky Cetiny, kterou řečtí kolonisté v dolním toku nazývali Nestos, z čeho by se odvodilo jméno města Oneum (Onaeum).
Středověké město se nazývá Olmissium, Almiyssium a v době benátské vlády Almissia. Dnešní jméno města Omiš se vyvozuje z jeho středověkého jména.
Ve středověku bylo pro Omišany důležitým zdrojem zisku pirátství. Omišané byli známí piráti, což jim velmi usnadňovala poloha města a jejich lehké a rychlé loďky. V dobách největšího tažení omišských pirátů stáli v jejich čele knížata Kačićové, kteří po dvě století veleli útokům na papežské galeje a obchodní lodě mocných Benátek, Dubrovníku, Splitu, Kotoru....
To všechno bylo důvodem častých válek a následujícího uzavírání smluv, které často končily placením poplatků Omišanům za svobodnou plavbu. Avšak každý mír s omišskými piráty byl krátkodobý a tak byly proti nim vedeny i dvě křižácké výpravy.
První tažení, které bylo ukončeno vítězstvím pirátů, vedl papež Honorius III. v roce 1221 kvůli útokům na křižáky, kteří pluli do Palestiny.
Druhé křižácké tažení, ve kterém Omišané prohráli, vedli Benátčané v letech 1286 a 1287. To určitým způsobem znamenalo konec moci knížat Kačićů a jejich vlády v Omiši.
Po Kačićích se pánové Omiše střídají a pirátství, i když ještě pořád činné, už nikdy nebude tak úspěšné jako za vlády Kačićů. Tak městu vládly knížata Šubići, bratři Horvaté, kteří byli pod ochranou bosenského krále Tvrtka I., bosenský velmož Hrvoje Vukčić Hrvatinić, bán Ivaniš Nelipić, rodina Matka Talovce, která vládu města získala od krále Zikmunda, a bosenský vojvoda Stjepan Kosača.
Poté co v roce 1409 Ladislav Neapolský prodal Dalmácii Benátské republice i Omiš v roce 1444 uznává vládu tohoto státu. Jeho součástí zůstává do roku 1797. Po zániku Benátek Omiš připadá Rakousku. Ale Bratislavským mírem z roku 1805, kterým končí válka Rakouska a Francie, se Omiš s celou Dalmácií dostává do francouzské správy. V roce 1813 toto území znovu získává Rakousko, jehož zůstává až do První světové války.
V osadě Baučići bylo nalezeno mnoho antických zlomků (reliéfů, nápisů, náhrobních pomníků, lamp, mincí).
Nejdůležitější památky, které jsou dnes uchovány v Městském muzeu, jsou kamenné zlomky s římskými nápisy z roku 33 a roku 51 našeho letopočtu. Z textu se usuzuje, že byly vytesány za vlády římských císařů Tibéria a Claudia a pravděpodobně patřili nějaké veřejné budově, pomníku nebo silnici, což nám dokládá důležitost osady, ve které byly takovéto pomníky stavěné. Nedaleko tohoto naleziště byl nalezen i mramorový portrét římského císaře Tibéria a velká část antického obětního oltáře věnovaného Augustovi. Na druhé straně tohoto kamene byly vytesány tři řádky dnes neúplného nápisu, ale méně zručně a menšími písmeny. Předpokládá se, že byl tento kámen součástí nějakého většího památníku, pravděpodobně Augustea.
Že tu byla v antických dobách velká a důležitá osada dokládají i římské hrobky, náhrobní stély a sarkofágy, které jsou na starém hřbitově. Z římského období pochází ještě jeden reliéf, na kterém je znázorněno staroitalské božstvo Libera.
Pirátské dějiny názorně dokládají i městské tvrze Mirabella (Peovica) a Starigrad (Fortica). Z Peovice je vidět celý Omiš a z Fortice celý Bračský průplav, ostrovy Brač, Hvar a Šolta, Střední Poljica a ústí Cetiny. Pro pirátství to bylo nesmírně důležité, protože se mohlo z jednoho místa mít pod dohledem velké území na pevnině i na moři.
V korytu řeky postavili piráti zeď pod vodou - Mostinu. Tato zeď byla velmi důležitá, protože nebyla pod vodou vidět, měla jen jeden otvor, který byl přizpůsoben omišským lodím a mohl se uzavřít řetězy tak, že lodě, které by se pokusily pronásledovat pirátské lodě, v něm uvázly.
Na břehu Cetiny byla vystavěna i malá tvrz jménem Gomilica, která je zcela zbořena. Její úloha je spojována s Mostinou.
Omiš - pokračování.
