Historie ostrova Pag

Ostrov Pag byl osídlen již za dávných časů. Byl součástí transverzály, po které se neolitičtí lovci pohybovali ze severu na jih a z jihu na sever, početné hrádky, skoro pravidelně uspořádané ve všech částech ostrova, výřečně dosvědčují toto velmi rané osídlování. Prvními stálými obyvateli ostrova Pag byli Liburnové, kteří na ostrov přivedli ovce. Vyráběli tvrdý ovčí sýr, z něhož během staletí vznikl tzv. pažský sýr. V době římské v západní části Pažského zálivu vzniklo město Cissa, které bylo po zemětřesení ve 4. st. potopeno pod hladinu moře. Jeho trosky lze ještě dnes vidět v zátoce Caska. Dva kilometry od Cissy vznikl přístav Novalis, současná Novalja, která od antických dob do raného středověku byla největším a nejvýznamnějším ostrovním městem. V raném středověku se zintenzivnila výroba soli a podmínila rychlý rozvoj města Pag, které převzalo úlohu správního a hospodářského střediska ostrova. Od 12. do 14. století byl Pag kolbištěm mnoha střetů mezi Rabem a Zadarem, protože jak jedni tak i druzí chtěli ovládnout ostrov, především jeho solnice, které v té době byly vzácné jako zlaté doly. Již v těchto dobách lze vidět prapůvod všech pozdějších administrativních členění ostrova. Obyvatelstvo severozápadní části ostrova, od Novalji k Lunu, má svými obyčeji blíže k Přímoří, zatímco obyvatelstvo střední a jižní části, kolem Pagu a Povljany, má blíže k Dalmácii. Novaljané a Pažané hovoří čakavštinou, Povljaňané štokavštinou (dle podoby tázacího zájmena „co“ - „ča“, „ca“ a „što“) a všichni jsou ikavci (dle výslovnosti staroslovanského jať).