ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Vyhledat na webu

s
Město Korčula Tvrz Forteca nad městem Korčula
Město Korčula Tvrz Forteca nad městem Korčula

Ostrov byl součástí římské dalmátské provincie až do stěhování národů. Na počátku 7. století sem přišli Slované, pravděpodobně kvůli invazím Avarů. Když začali barbaři osídlovat pobřeží, musel italský lid hledat útočiště na ostrovech. Slovanští emigranti prchající z vnitrozemí získali kontrolu nad oblastí ústí řeky Neretvy do Jaderského moře, stejně jako nad ostrovem Korčula, jež ústí řeky chránil.

V 9. století začali Slované přijímat křesťanství, ovšem k obyvatelům ostrova se dostalo až o něco později. Z toho důvodu byli ostrované v raném středověku přiřazováni k příslušníkům Paganského principátu (země Paganů). Významným prvkem bylo pirátství v Jaderském moři. Benátští kupci byli zpočátku ochotni platit roční poplatky za bezpečnost svých lodí před nechvalně známými Neretvanskými piráty. V letech 927 až 960 byl ostrov pod vládou prince Časlava Kolonimiroviće. Později bylkrátce pod vládou Byzance.

Kolem roku 1000 se tu poprvé objevili Benátčané, kteří od té doby využili každou příležitost, aby ostrov ovládli, byť museli na čas ustoupit a vzdát se vlády nad ním. Ve 12. století byla Korčula dobyta benátským šlechticem Peponem Zorzim a připojena k Benátské republice. Nicméně od této doby začala Korčula působit jako nezávislý ostrov, alespoň co se týká vnitřních záležitostí.

Do historie ostrova vstoupila námořní bitva, k níž došlo mezi Benátčany a Janovany v r. 1298, která skončila porážkou Benátčanů. Podle tradice byl v této bitvě Janovany zajat též korčulanský občan, cestovatel Marco Polo, který pak v janovském vězení nadiktoval svůj slavný cestopis do zemí Dálného východu. Benátky pak po mnohá desetiletí soupeřily s Janovem o nadvládu nad Jadranem. Vítězem se staly Benátky a v roce 1420 se Korčula dostala pod svrchovanost Benátek na dlouhých 380 let. Po pádu a zrušení Benátské republiky se nástupnickou mocností stalo Rakousko, které ovládalo ostrov až do r. 1918.

Během první světové války byl ostrov Londýnskou smlouvou spolu s dalšími územními zisky přislíben Itálii za to, že se Itálie přidá na stranu Britániea Francie. Po válce (roku 1918) se však Korčula stala, spolu se zbytkem Dalmácie, součástí Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů. A dále pak součástí všech následnických státních útvarů na tomto území. Po roce 1991 se ostrov stal součástí nezávislé Chorvatské republiky.

Ale byly to právě Benátky, které celému ostrovu vtiskly svůj typický ráz a kolorit. Místa na ostrově, především však hlavní město Korčula, si zachovala téměř nedotčený starobylý původní ráz a mimořádně hodnotné stavitelské a kulturně historické památky. Postavení Korčuly a její význam v cestovním ruchu jadranského přímoří potvrzuje skutečnost, že je po Dubrovníku nejnavštěvovanějším místem v této oblasti.