Jaderské moře leží mezi Apeninským a Balkánským poloostrovem. Plocha Jadranu je cca 140 tisíc km2. Délka toho „zářezu" do pevniny je 738 km a průměrná šířka 177 km. Chorvatsku patří jeho východní pobřeží táhnoucí se od Privlaky na jihu po mys Savudrija na západě včetně mnoha překrásných ostrovů. Na rozdíl od italské strany je pobřeží Chorvatska převážně skalnaté, velmi členité. Široké písčité pláže zde nenajdete, ale překrásné průzračné moře omývající oblázkové pláže v zátokách ano... a ty Vás okouzlí. První návštěva chorvatského pobřeží možná bude cestou do neznáma, ale každá další návštěva vám bude připadat jako návštěva rodinné krásy této země, která Vás přivítá svoji pohostinností, vlídným přístupem... a Jadran zůstane ve Vašem srdci navždy.
Jadranské moře vzniklo poklesem horské soustavy. Moře zatopilo vzniklé sníženiny a vrcholky hor tvoří stovky ostrovů. Na mořském dně lze pozorovat stopy po přírodních jevech, kdy bylo mořské dno souší - říční koryta, krasové jevy. Podle vědeckých výzkumů hladina Jaderského moře stoupá cca o 2,5 mm za rok. Že tomu tak bylo vždy, dosvědčují i nálezy stovky let starých pozůstatků osad a přístavních zařízení pod hladinou moře.
V oblasti Istrie je Jadran „mělký". Hloubka nepřesahuje většinou 50 m. Přibližně od Puly se mořské dno prohlubuje a vytváří dlouhou úžlabinu (tzv. Jabucka kotlina), která se táhne od Žirje směrem k Itálii. Největší hloubka je cca 240 m. Od Jabucke kotliny se dno zvedá k útesům Palagruza (cca 130 m). Směrem na jih mořské dno strmě klesá směrem k propadlině – Južnojadranská kotlina – kde se uvádí hloubka cca 1 300 m.
Na Jadranu není příliš velký rozdíl mezi hladinou přílivu a odlivu. Na Istrii je rozdíl okolo jednoho metru a na jihu pouze cca 40 cm. V úzkých kanálech nebo zátokách může tento rozdíl narůstat díky větru Jugo vanoucímu od moře. Tento jev je charakteristický pro zálivy na jižním Jadranu. Příliv a odliv se mění podle postavení měsíce na obloze. Za novoluní a za úplňku se příliv a odliv střídá každých 6 hodin.
Mořské proudy vznikají v důsledku proudění větru, tlaku, teplot a slanosti mořské vody. Rozlišujeme proudy vertikální a horizontální. Vyskytují se i tzv. spodní proudy, které jsou výsledkem pohybu mořské vody z teplejších oblastí do studených. Mořské proudy na Jadranu jsou součástí středomořského systému. Hlavní proud vychází z Jónského moře a postupuje rychlostí cca 7 až 14 km za den podél chorvatských břehů k severu. Zde se otáčí a podél italských břehů se vrací na jih. Toto proudění ovlivňuje významně tahy ryb ve prospěch chorvatských rybářů. Mořské proudy jsou na Jadranu jen slabě pozorovatelné. Jejich rychlost kolísá v oblastech, ale také v jednotlivých ročních obdobích. Průměrná rychlost je kolem půl uzlu. Pro jachtaře je jejich znalost nezbytná. Přestože Jadranské moře se „tváří" vlídně, je velmi nebezpečné pro ty, kdo ho podcení a nerespektují.
Slanost moře je určována celkovým obsahem soli na kilogram mořské vody. Průměrná slanost vody je 38,3 gramu na kilo. Vysoký obsah soli a dalších minerálů je velmi příznivý na organismus a v neposlední řadě způsobuje právě tu krásnou průzračnost Jaderského moře (na otevřeném moři je viditelnost i do 50 m). V důsledku bohatých přítoků sladké vody z pevniny je v severní části slanost mírně nižší. Tyto prameny (vrulje) jsou krasového původu a vyvěrají ve značných hloubkách. Nejčastěji se objevují v oblasti Západní Istrie, pod Velebitem, Biokovem, ve Stonském zálivu a na dalších místech. Jaderské moře je v porovnání s jinými poměrně chudé z biologického hlediska, a to v důsledku geologického složení dna a pobřeží (vápenec) obsahuje relativně malé množství planktonu.
Na Jadranu dochází k velkým výkyvům teploty moře. Průměrná roční teplota je 11 °C. Nejteplejší je moře v letním období. Na severu dosahuje teplota Jadranu 22 až 25 °C a na jihu až 27 °C. V Jaderském moři jsou dobře rozeznatelné teplotní vrstvy. První teplotní vrstva sahá zhruba do hloubky 3 až 5 m, další cca do 12 m a další do 18 m. V hloubkách nad 20 m je konstantní teplota po celý rok.