Národní park Severní Velebit je vymezen řekou Zrmanja na jihu a průsmykem Vratnik na severu. Délka národního parku je cca 140 km a šířka se pohybuje od 30 do 40 km. Chorvatské pohoří Velebit tvoří střídavě pusté skály a zalesněné oblasti. Podnebí je zde poměrně „nevlídné" díky větru bora.
Návštěvníci národního parku by si měli uvědomit, že zde nejde o lehké procházky a je potřeba se na zdejší túry dobře vybavit, protože se budou pohybovat ve výškách nad 1500 m. Nejznámější turistickou stezkou je Premužićeva staza, která vede od severu k jihu. Stezka je velmi dobře značená a upravená, dlouhá cca 50 km. Nejvyšším vrcholem je Vučjak s výškou 1645 m. Během turistiky v Severním Velebitu můžete obdivovat nádherné vápencové útvary (Rožanski kukovi) a skalní prsty (Bačić kuk). Je třeba mít také na paměti, že Severní Velebit je domovem medvěda hnědého - žije jich tu přes 500.
V roce 1978 bylo území Severního Velebitu zařazeno do sítě biosférických rezervací organizace UNESCO. Uvádí se, že zde roste 2700 druhů rostlin, z nichž 78 je endemických.
Za zmínku stojí objev jeskyňářů z roku 1994. Byla zde objevena nejhlubší jeskyně na území Chorvatska (a zároveň devátá nejhlubší na světě), Lukova jeskyně (chorvatsky zvaná Lukina jama). Jeskyně je hluboká neuvěřitelných 1392 m.
V délce přes 100 km se od města Senj až po město Zadar táhne přírodní park Velebit. V něm se nachází dva národní parky - Severní Velebit a Paklenica.
Po celém Velebitu najdeme množství různě velkých kostelů a kapliček. Většina z nich má jednoduchou stavební strukturu. V minulosti hrály tyto stavby důležitou roli pro místní pastevce a některé se využívají dodnes. Ukázkou takové stavby je kaple sv. Frane v Podpragu nad Sv. Rokem. Tuto kapli nechal postavit rakouský císař v roce 1932 na cestě spojující severní a jižní stranu Chorvatska, rozdělenou Velebitem.