Výroba soli přinášela městu Pag bohatství ale i potíže. Právě kvůli soli Pažané během svých dějin často válčili, ale také ve většině případů i dobře žili. Tradice výroby soli pochází z dob prvního osidlování ostrova. Ročně se v Pagu vyrobí asi 33 tisíc tun soli a bazény pro přípravu solného láku mají rozlohu přes 2 mil. m2.
Výrobě soli vyhovují především zdejší geomorfologické a klimatické podmínky. Solné bazény se nacházejí v jižní části Pažského zálivu, v přírodní mělčině, ve které je proudění moře mimořádně slabé. Dno bazénů je překryto přírodní vodotěsnou půdou (chor. poplati), a tak spolu s neustálým větrem, který fouká během jarních a letních měsíců, byly vytvořeny podmínky pro rychlé vypařování mořské vody a snadné těžení soli.
Další výhodou Pagu pro dobývání soli je skutečnost, že je zde málo srážek. Dříve se sůl vyráběla v bazénech, ve kterých se sůl shromažďovala lopatami a poté se odvážela vagónky, které vytvářely kompozici nákladního vláčku, odvážejícího sůl do skladů. Před vagónky se sůl odvážela menšími nákladními loděmi a plachetnicemi. Po zbudování moderního zařízení v osmdesátých letech 20. století zanikl starý způsob výroby soli. Po modernizaci závodu Solana Pag se sůl vyrábí zahříváním mořské vody a bazény pozbyly hospodářský význam, v současnosti jsou jen památkou.
