Patronem Sukošanu je svatý Kasián Imolský (204-304), po němž letovisko dostalo jméno. Svatý Kasián (lat. Sanctus Cassianus) byl podle křesťanské nauky římským léčitelem, biskupem v jižním Tyrolsku a především proslul jako učitel a mučedník. Při pronásledování křesťanů za vlády císaře Diokleciána zemřel mučednickou smrtí v italské obci Imola, kde byla nad jeho hrobem o mnoho století později postavena katedrála. Někdy se uvádí, že byl ubodán špičatými psacími potřebami svých pohanských žáků. Světec je patronem učitelů, stenografů a církevních hodnostářů. Svátek sv. Kasiána se v Sukošanu slaví 13. srpna. Se jménem ochránce obce se setkáte téměř na každém kroku. Jeho jméno nese kostel ve starém centru, odkazují na něj hudební slavnosti. Dokonce i erb zobrazuje patrona Sukošanu. Na modrém erbu je znázorněna ruka ve zlatém rukávu se stříbrným psacím perem a v horní části zlatá kotva. Právě ruka s perem je atributem sv. Kasiána. Zlatá kotva symbolizuje záliv Zlatna luka, kolem něhož letovisko vzniklo a kde také leží největší chorvatský jachtařský přístav.
Z historických památek můžete v Sukošanu shlédnout starou městskou bránu tzv. Gornja vrata, několik kostelů, arcibiskupský letohrádek zvaný Palac a kamenný erb zadarského arcibiskupa Vicka Zmajeviće, který najdete naproti letohrádku na zchátralé budově nazývané Biskupija.
 |
| Palac - pozůstatky arcibiskupského letohrádku |
Typickou historickou památku Sukošanu představují pozůstatky arcibiskupského letohrádku tzv. Palac. Letohrádek nechal postavit ve druhé polovině 15. století zadarský arcibiskup Matheo Valaresso na uměle vytvořeném ostrůvku uprostřed zátoky naproti starému centru Sukošanu.
Ve své době to býval honosný palác monumentálních rozměrů, v němž sídlili církevní hodnostáři. V období krétské války v polovině 17. století sloužil na ochranu obyvatel proti vpádům Turků. Od té doby byl Palac obranným symbolem Sukošanu.
Dnes lákají pozůstatky letohrádku zejména zvědavé turisty a zdatné plavce. K uměle vytvořenému ostrůvku s ostatky kamenných zdí lze totiž i doplavat.
Městská brána, tzv. Gornja vrata (Horní brána), sloužila jako hlavní suchozemský vstup do opevněného Sukošanu. Kamenné opevnění bylo postaveno v letech 1468–1470 v období panování Benátské republiky za účelem obrany města a jeho obyvatel. Zdi starého opevnění se sice nedochovaly, ale původní městskou bránu si můžete prohlédnout ve starém centru letoviska blízko stejnojmenného náměstí (Trg Gornja vrata).
Na samotném náměstí naproti městské bráně se nachází také jeden z významných kostelů crkvica Gospe od milosti. Kostel byl postaven v roce 1650 a zasvěcen Panně Marii jako poděkování za ochranu před morovou epidemií. Kolem kostela se kdysi nacházel i hřbitov. Střílny vybudované na stěnách kostela a poloha před starou městskou branou svědčí o tom, že měl kostel původně obrannou funkci.
 |
| Kostel sv. Kasiána |
Další z významných kostelů je zasvěcen patronu města. Na první pohled nenápadný kamenný jednolodní kostel sv. Kasiána (crkva sv. Kasijana) se ukrývá ve starém centru Sukošanu, nedaleko mořského pobřeží a staré městské brány.
Kostel získal svůj dnešní vzhled v polovině 17. století. Někteří historikové však poukazují na to, že v mnohem skromnější podobě stál na tomto místě už o několik století dříve, pravděpodobně v 9. – 10. století.
Mramorovou sochu sv. Kasiána, ochránce Sukošanu, najdete na boční straně hlavního oltáře. Důležitou součástí kostela je zvonice se třemi zvony. Stavba zvonice probíhala v letech 1906–1910 podle návrhu slavného chorvatského architekta Ćirila Ivekoviće, ale kompletně dokončena byla až v roce 1970.
Prostor kolem zvonice obehnaný kamennou zdí slouží v současnosti především jako unikátní dějiště večerů klapských písní. Více informací o kulturních akcích v letovisku se dozvíte v článku Kultura v Sukošanu.
Za městem směrem do vnitrozemí se nachází kostel Všech svatých (crkva Svih svetih) s novým městským hřbitovem. Jedná se o nově postavený kostel vysvěcený roku 1987. Vedle kostela stojí zvonice se dvěma zvony. Prostor kolem kostela vás zaujme svou upraveností. Při pohledu na množství laviček a udržované zeleně se možná budete cítit jako při procházce parkem. Obklopen borovicovými lesy, stranou od městského ruchu, je areál vskutku idylickým místem posledního odpočinku.
