Hlaholice měla původně 41 znaků (dnes 33 znaků) a byla vytvořena kolem roku 862 Konstantinem ze Soluně jako vědomý celek s návazností mnoha písmen a jednotnou grafickou úpravou ornamentálního rázu. Její sestavení bylo podníceno potřebou vytvořit písmo k zaznamenání slovanských bohoslužebných textů. Tato nová abeceda, vlastně spíš hlaholská azbuka, měla také ukázat Slovany jako samostatný národ s vlastní kulturou a obsáhla zvláštnosti slovanské fonetiky. Hlaholská azbuka byla sestavena na základě byzantské abecedy. Ještě před svou cestou na Moravu Konstantin přeložil část Nového zákona do slovanského jazyka.
Hlaholice byla základem kultury a vzdělanosti Velké Moravy, kde ji později nahradila cyrilice. Hlaholice se postupně rozšířila do dalších slovanských zemí, přes akademie v Ohridu a Preslavi pak i na území Chorvatska - Dalmácie. Právě zde se udržela nejdéle a používala se i v době, kdy jinde byla už zcela běžně používána latinka. V roce 1248 papež Inocenc IV. povolil senjskému biskupovi užívat hlaholici jako liturgický jazyk. Nejužívanější byla hlaholice Františkánskými mnichy.
V Chorvatsku byla vytvořena specifická podoba hlaholice - tzv. hranatá hlaholice. Původní znaky hlaholice užívané na severu Evropy byly na chorvatském území oblé. Na území Chorvatska se hlaholice užívala běžně do 15. století. Přes snahu dobyvačných Benátčanů, kteří se snažili slovanský jazyk potlačit, se hlaholice udržela na území Chorvatska do začátku 20. století. Velká část hlaholských památek byla bohužel zničena po 1. světové válce, kdy byla severní část dnešního území Chorvatska připojena k Itálii. Italové se snažili zničit slovanské kulturní dědictví - pálili knihy a ničili hlaholské nápisy.
Za hlavní hlaholské centrum je považován ostrov Krk. I dnes se zde můžete setkat se slovanskou bohoslužbou, a to např. ve františkánském klášteře na ostrově Košljun u letoviska Punat. Hlaholské bohoslužby jsou dnes k vidění také na ostrově Cres a na některých místech ve vnitrozemí.
O tom, že je hlaholice důležitým prvkem chorvatské kultury, svědčí i zajímavý projekt na ostrově Krk s názvem „Bašská hlaholská stezka“. Záměrem projektu byla instalace kamenných monolitických písmen hlaholské azbuky na přibližně dvoukilometrové trase mezi Baškou a kostelem Sv. Lucie v Jurandvoru. V roce 2006 byl vztyčen monolit prvního písmene o výšce 6 m, který je dílem akademického sochaře Ljuba de Karina. Na monolitech dalších písmen se podíleli studenti sochařství. Dnes je stezka již dokončena.
Právě v Jurandvoru byla objevena Bašská deska (Bašćanska ploča). Jedná se o jednu vůbec z nejstarších písemných památek – do kamene vytesané texty v chorvatské hlaholici. Bašská deska pochází z roku 1089 a její rozměry jsou 197 x 99 cm. Do desky je v hlaholici vytesán text dokumentu, kterým chorvatský král Zvonimir daroval půdu opatovi zdejšího benediktinského kláštera hlaholitů s uvedením jmenovitých svědků tohoto daru. V druhé části textu na kamenné desce je vytesáno oznámení o vybudování kláštera opatem Dobrovitem a jeho desíti bratry. Kopie Bašské desky je k vidění ve zrestaurovaném kostele Sv. Lucie v Jurandvoru, originál je uložen v atriu Chorvatské akademie věd a umění v Záhřebu.
Mezi další vzácné památky psané v hlaholici patří i Valunská deska (Valunska ploča) objevená na ostrově Cres. Cenné jsou také texty v klášterech na ostrově Košljun, v Glavotoku, na Cresu či v muzeu v Senji. Zachovaly se také artefakty nápisů z církevních staveb.
